Na podzim jsem se rozhodla, že děti už jsou větší, a že je zase na čase začít se věnovat nějaké společné činnosti se psy. Ne, že bychom je do té doby zanedbávali, ale chyběla mi taková ta opravdu společná aktivita. Myslela jsem, že se mnou budou běhat, ale bohužel s tím naše holky nesouhlasily, a když jsme společným tréninkem začaly překonávat vzdálenost pěti kilometrů a trochu zvýšily tempo, tak mi daly jasně najevo, že tohle fakt není pro ně. Takže jsem musela běhat sama a pro ně vymyslet něco lepšího. Začala jsem je brát na dlouhé túry (kolem 40 Km) a myslela jsem, že na trénujeme na nějaký long dogtrek, ale ani to se nepovedlo. Vždy, když s nimi ujdu 40 - 50km, tak to sice zvládnou, ale druhý den potřebují odpočinek a ne jít dalších 50..
Tak jsme se rozhodly pro sportovní kynologii. Jednou týdně na cvičák to zvládáme a jelikož náš pozemek na ovce a kozy je cvičáku velmi podobný, během týdne můžeme cvičit tam. Kolem naší vesnice je mnoho krásných luk, takže vydat se na stopu není záležitostí půl dne, ale zvládnu to během volné hodinky, která se vždycky nějak najde.
V říjnu jsme začaly a 2.4.2023 jsme šly s Caminkou skládat ZZO - zkouška základní ovladatelnosti psa. Není to nic tak náročného, ale přesto jsem byla dost nervózní. Jedná se o chůzi u nohy na vodítku, polohy, aport, dlouhodobé odložení a speciální cviky s rušivými vlivy a košíkem. (Jehož nošení jsem začala trénovat dva dny před zkouškou.)
Na zkoušku jsem si zařídila na dvě hodiny hlídání na děti a jaké pak bylo moje překvapení, když mi po příjezdu na cvičák trenérka řekla, že tam ale mám být hodin nejméně 6, a že jsem to měla vědět.
Takže stres, po nástupu rychlý odjezd domů, nákup obědu a velká omluva babičce, která měla samozřejmě naspěch, že bude muset s milými dětičkami být déle než jsem původně slibovala.
Nakonec vše dobře dopadlo, babička přežila a já složila s Caminkou zkoušku na výbornou. 51 bodů z 60. Ztráty byly za to, že neumíme povel volno (Zkouška byla kvůli mokru bohužel na jiném místě než obvykle cvičíme), že se za mnou u nohy loudá a nepředsedá s aportem rovně. Takže krása. Já byla naprosto spokojená.
Díky trenérce Martině Vondruškové za přípravu a všem za cenné rady.
Tak už se nám to krátí, dnes odjelo první štěňátko a další jdou do svých nových rodin pozítří. Teď za sebou na zemi slyším roztomilé vrčení, jak si hrají spolu s naší Medynkou a i přesto, že to nebylo zrovna snadné, už mám pocit, že mi ti malí šmejdíci, jak jim říkám, když se mi zakusují do nohou, když se snažím někam dojít, budou chybět....
Tak a je to za námi. Dnešním dnem jsme uzavřeli týdenní krycí maraton a bohužel jsme nebyli tak úspěšní, jak jsme si přáli.
O tom, že bychom si rádi pořídili nějaká zvířata jsme přemýšleli už asi dva roky. Ale pozemek se nám žádný nelíbil a v těhotenství něco takového začínat se mi také nezdálo nejvhodnější, takže jsme to postupně zavrhli..
V pátek 8.3.2019 se naší Camince narodilo 9 štěńátek. Jelikož jsme si nenechávali zjišťovat počet štěňat a byli jsme jen na začátku březosti na rychlém sonu, abychom si březost potvrdili, rozhodně jsme nečekali takovou nadílku. Na sonu byla vidět tři štěňátka, tak jsme tajně doufali, že by jich mohlo být třeba pět.. :-)
Nejsem moc spisovatelský typ, ale chtěla bych napsat tento článek jako určitou formu inspirace pro ostatní začínající chovatele.
