Tak jsme zase vyrazili na krytí do Holandska. A proč tam, když už jsem v létě avizovala, že budeme krýt v Belgii? Jak to tak bývá, věci většinou nejsou takové, jak si je člověk naplánuje.
Krytí se psem v Belgii jsem měla domluvené už skoro rok dopředu. Chtěla jsem krýt na podzim, ale nakonec jsem si řekla, že bude lepší to odložit až na jaro. Chvíli jsem si říkala, jestli jsem neudělala špatně, ale bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Ještě v prosinci jsem se ujistila, zda s námi majitelka počítá a pak už jsem jen čekala až začne Caminka hárat. V den kdy začala, bylo to 26.2., jsem se chystala napsat majitelce a domluvit s ní čas našeho příjezdu. Když jsem ale otevřela messenger, zjistila jsem, že mi zrovna asi před třemi dny psala, že zjistili, že jejich pejsek je neplodný. To bylo pro mě tedy velké zklamání, protože jsem se těšila, že zase přivezeme novou krev do ČR a celkově jsem byla i ráda, že mám vše domluvené, že si uděláme výlet a tak..
Ale co teď? Caminka hárala a já neměla domluveno nic. Měla jsem samozřejmě náhradníka v ČR, ale opravdu jsem chtěla krýt v zahraničí. Věděla jsem, že Caminka se kryje celkem snadno, a že radši nechám české pejsky fenkám, které do zahraničí jet z jakéhokoliv důvodu nemohou.
No, naštěstí tu máme skvělé lidi, kteří se o fungování chovu kooikrů starají. Zavolala jsem poradkyni chovu, paní Bekrové, zda by náhodou nevěděla takhle narychlo o nějakém vhodném psovi a ona byla tak ochotná, že mi našla hned 4 po celé Evropě. (Tím vás samozřejmě nenabádám, abyste to takhle dělali, protože tohle byla opravdu výjimečná situace, a v běžném režimu, kdybych na to měla čas, tak bych to ani nechtěla a ani jsem nečekala, že mi bude sama psy hledat, spíš jsem se tak ptala, jestli o nějakém třeba zrovna neví.) Takže tím jí patří velký dík.
Nejvíc se mi líbil pejsek v Německu, ale ten už byl na příští měsíce vytížený. Zkusila jsem tedy napsat majitelce holandského pejska Brenta a ta k mému úžasu souhlasila i s takto rychlou akcí. Paní Bekrová mi ještě ochotně vystavila nový krycí list, což také neberu jako samozřejmost. A také to, že holandská majitelka souhlasila s krytím, bylo způsobeno tím, že jí její přítel z klubu řekl, že byl krýt v Čechách, a že to tu máme velmi profesionálně zařízeno. Takže děkujeme všem akčním lidem, kteří nás v zahraničí takhle skvěle reprezentují, že už nás v Evropě neberou tak jako dřív.
U veterináře jsme 8. a 10. den zkontrolovali hladinu progesteronu (Což spíš dělám kvůli majitelům psa, protože já už vím i bez testů, kdy mají naše fenky nejlepší dny ke krytí.) a 11. den jsme vyrazili krýt. Po příjezdu do Holandska jsme si šli chvíli odpočinout na pláž, která byla ale plná pejskařů se psy, takže když k nám začali psi přibíhat, hned jsem se ujistila, že je opravdu nejlepší den, protože Caminka s Medynkou je milovaly všechny. 😊
U majitelky psa byl i zkušený majitel dvou krycích psů a také otce Brenta. Protože to bylo Brentovo první krytí, nevěděli jsme co čekat. Caminka většinou na psy reaguje dost špatně, takže jsem myslela, že ji budu muset držet, ale ona se do Brenta zamilovala na první pohled. Trvalo to určitě aspoň hodinu, když jsem zkusila Caminku podržet, tak do nefungovalo vůbec. Camina s Brentem si to prostě užívali spolu. Už jsme se báli, že zůstanou jen u zamilovaných hrátek, ale nakonec se to povedlo, když jsme si šli dát dovnitř kávu a začali si povídat o vaření. 😊 Spojení bylo ale velmi krátké, takže teď nevíme.
Myslela jsem si, že to druhý den potvrdíme ukázkovým krytím, jako při minulém krytí v Holandsku, ale druhý den už se nezadařilo.
Každopádně do Brenta jsem se zamilovala i já. Z fotek na stránkách klubu se mi rozhodně nelíbil tolik jako ve skutečnosti. Je opravdu krásný a hlavně má velmi milou povahu.
Tím to článkem chci jen říct, že každé krytí je úplně jiné. Každý pes a každá fena potřebují něco jiného. U Caminky jsem si byla jistá, že jí podržím a bude to fajn, ale tentokrát to zase bylo jiné. Byly jsme s majitelkou Brenta rády, že tam byl opravu zkušený chovatel a ten do toho vnesl svůj klid. Bylo to opravdu láskyplné, tak věřím, že z toho štěňátka budou. Ale pokud ne, tak se svět nezboří 😊. Každopádně jsme zase poznali nové fajn lidi a udělali si příjemný výlet.
Na podzim jsem se rozhodla, že děti už jsou větší, a že je zase na čase začít se věnovat nějaké společné činnosti se psy. Ne, že bychom je do té doby zanedbávali, ale chyběla mi taková ta opravdu společná aktivita. Myslela jsem, že se mnou budou běhat, ale bohužel s tím naše holky nesouhlasily, a když jsme společným tréninkem začaly překonávat vzdálenost pěti kilometrů a trochu zvýšily tempo, tak mi daly jasně najevo, že tohle fakt není pro ně. Takže jsem musela běhat sama a pro ně vymyslet něco lepšího. Začala jsem je brát na dlouhé túry (kolem 40 Km) a myslela jsem, že na trénujeme na nějaký long dogtrek, ale ani to se nepovedlo. Vždy, když s nimi ujdu 40 - 50km, tak to sice zvládnou, ale druhý den potřebují odpočinek a ne jít dalších 50..
Tak jsme se rozhodly pro sportovní kynologii. Jednou týdně na cvičák to zvládáme a jelikož náš pozemek na ovce a kozy je cvičáku velmi podobný, během týdne můžeme cvičit tam. Kolem naší vesnice je mnoho krásných luk, takže vydat se na stopu není záležitostí půl dne, ale zvládnu to během volné hodinky, která se vždycky nějak najde.
V říjnu jsme začaly a 2.4.2023 jsme šly s Caminkou skládat ZZO - zkouška základní ovladatelnosti psa. Není to nic tak náročného, ale přesto jsem byla dost nervózní. Jedná se o chůzi u nohy na vodítku, polohy, aport, dlouhodobé odložení a speciální cviky s rušivými vlivy a košíkem. (Jehož nošení jsem začala trénovat dva dny před zkouškou.)
Na zkoušku jsem si zařídila na dvě hodiny hlídání na děti a jaké pak bylo moje překvapení, když mi po příjezdu na cvičák trenérka řekla, že tam ale mám být hodin nejméně 6, a že jsem to měla vědět.
Takže stres, po nástupu rychlý odjezd domů, nákup obědu a velká omluva babičce, která měla samozřejmě naspěch, že bude muset s milými dětičkami být déle než jsem původně slibovala.
Nakonec vše dobře dopadlo, babička přežila a já složila s Caminkou zkoušku na výbornou. 51 bodů z 60. Ztráty byly za to, že neumíme povel volno (Zkouška byla kvůli mokru bohužel na jiném místě než obvykle cvičíme), že se za mnou u nohy loudá a nepředsedá s aportem rovně. Takže krása. Já byla naprosto spokojená.
Díky trenérce Martině Vondruškové za přípravu a všem za cenné rady.
Tak už se nám to krátí, dnes odjelo první štěňátko a další jdou do svých nových rodin pozítří. Teď za sebou na zemi slyším roztomilé vrčení, jak si hrají spolu s naší Medynkou a i přesto, že to nebylo zrovna snadné, už mám pocit, že mi ti malí šmejdíci, jak jim říkám, když se mi zakusují do nohou, když se snažím někam dojít, budou chybět....
Tak a je to za námi. Dnešním dnem jsme uzavřeli týdenní krycí maraton a bohužel jsme nebyli tak úspěšní, jak jsme si přáli.
O tom, že bychom si rádi pořídili nějaká zvířata jsme přemýšleli už asi dva roky. Ale pozemek se nám žádný nelíbil a v těhotenství něco takového začínat se mi také nezdálo nejvhodnější, takže jsme to postupně zavrhli..
V pátek 8.3.2019 se naší Camince narodilo 9 štěńátek. Jelikož jsme si nenechávali zjišťovat počet štěňat a byli jsme jen na začátku březosti na rychlém sonu, abychom si březost potvrdili, rozhodně jsme nečekali takovou nadílku. Na sonu byla vidět tři štěňátka, tak jsme tajně doufali, že by jich mohlo být třeba pět.. :-)
Nejsem moc spisovatelský typ, ale chtěla bych napsat tento článek jako určitou formu inspirace pro ostatní začínající chovatele.
