Jak jsme poprvé kryli (a rovnou v Holandsku)

Nejsem moc spisovatelský typ, ale chtěla bych napsat tento článek jako určitou formu inspirace pro ostatní začínající chovatele.

Chov psů byl odmalička můj sen, takže jsem moc ráda, že si ho konečně začínám plnit.

Samozřejmě jsme s Caminkou nejdříve splnili všechny podmínky nutné pro uchovnění:

• Absolvovali jsme stanovený počet výstav
• Poslali jsme vzorky krve do Utrechtu kvůli vyšetření na geneticky předávané choroby ENM a VWD
• U stanovených veterinářů jsme nechali vyšetřit oči a patelly
• Na výstavě jsme Caminu nechali změřit a výsledky nechali zapsat do posudku.

Všechny výsledky jsme poté zaslali poradkyni chovu paní Grešíkové společně s rodokmenem, kam nám bylo zapsáno, že je fenka uchovněna.

Vymysleli jsme jméno naší budoucí chovatelské stanice a zažádali o její založení na Českomoravské kynologické unii.

Názvů je tedy třeba vymyslet 6 a potom už jen čekáte, který z těch šesti Vám schválí. Jsem ráda, že nám schválili hned druhý a ne třeba až ten šestý, protože tam už jsme z nouze vymýšleli opravdu hlouposti..

No a potom už jsme přikročili k výběru vhodného krycího psa. Tady bych asi byla nerada inspirací, ale možná některé váhavce, kteří se rozhodují zda chovat či ne, to přesvědčí o tom, že to jde i bez hlubších znalostí genetiky a praxe v chovu. Jediné co jsem věděla bylo, že chci psa ze země původu, že má být krásný a zdravý. Takže jsem psa vybrala pouze podle fotky, výšky a výsledků zdravotních testů a zbytek jsem nechala na poradkyni chovu, aby mi řekla, zda by bylo spojení s Caminkou dobrou volbou.

Pejsek byl schválen, takže jsme zkontaktovali jeho majitele a ty nám po prostudování rodokmenu krytí odsouhlasili. Majitelka našeho krycího psa si Caminu opravdu dobře proklepla. Je to sice také začátečník, ale má znalosti z biologie a důkladně zkoumala nemoci v předchozích generacích, aby se zbytečně nic nekumulovalo. Říkala, že hodně zájemců musí odmítat právě kvůli nemocem u předků nebo nemocem objevujícím se u štěňat.

Camina hárala poprvé ve 13 měsících, podruhé po 9, takže jsme čekali hárání už někdy od listopadu. Přišlo to až na konci prosince. 8. den hárání jsme zašli na krev zjistit hladinu progesteronu (Chtěla jsem jít až devátý, ale majitelka krycího psa radila jet už osmý.). Ten den byla hladina na hodnotě 2, test jsme tedy zopakovali po dvou dnech a hladina už byla 7,6, takže jsme se sbalili a na noc vyrazili. Měli jsme trochu cestovní horečku, takže jsme do Holandska dorazili už v pět ráno, i když ubytování jsme měli až od devíti, ale zajeli jsme si na výlet do ranního Haagu zahaleného tmou a zbylý čas tak přečkali.

První krytí proběhlo v sobotu 11. den hárání. První den se sice krytí určitým způsobem uskutečnilo, ale psi nezůstali spojení, takže jsme odcházeli se smíšenými pocity.

Druhý den jsme si udělali fajn výlet do Amsterdamu a jeli jsme za pejskem znovu a vše proběhlo tak jak mělo.

Chtěli jsme to ještě pojistit další den, ale to už pes neměl zájem, i když Camina stále měla. Takže jsme se večer sbalili a jeli jsme domů. (Rovnou se dvěma háravými fenkami, protože Medyna už se na to nevydržela jen dívat a začala pro jistotu hárat taky :-))

Určitě bych doporučila, když se jede s fenou na krytí poprvé, tak vybrat zkušenějšího psa nebo alespoň zkušené majitele. My jsme v tom s majitelkou krycího psa trochu obě tápaly, volaly a psaly jsme si o rady jiným chovatelům, ale není tak snadné radit, když u toho člověk není.

Doufám ale že to i přesto dopadlo dobře a štěňata budou. 

Takže se nebojte, jděte do toho a nebojte se vyjet za hranice. 😉

A já jdu opečovávat Caminku :-)